Svět ptáků je velice rozmanitý. Jsou tací, kteří se nám do paměti vryjí svým zvláštním vzhledem. A to i přesto, že u nás nežijí. Pokud by pelikán nebyl tak starým živočišným druhem, mohlo by se zdát, že přírodě při jeho stvoření došly nápady, a tak sestavila jeden svůj výtvor, z toho, co už tu bylo.
Pelikán je
· nahoře, tak trochu, čáp
· dole hodně husa.
Pokud bychom ho chtěli navštívit v jeho přirozeném prostředí, nemuseli bychom až tak daleko. Stačí cesta ke Středozemnímu nebo Černému moři. Ti zdatnější se mohou vydat do Malé Asie nebo do Afriky.
Pelikán je držitelem několika rekordů.
– Je to nejtěžší létající pták. Váží až patnáct kilogramů.
– Má obrovská křídla, rozpětí až tři sta dvacet centimetrů.
– Větším byl už jen pštros, ale tomu létání zatrhla příroda.
– Má zobák dlouhý až půl metru. Vzhledem k velikosti těla, je to jeden z největších zobanů.
Svolejte sousedy, jdeme na lov
Zobák je na pelikánovi tím nejzajímavějším.
· Na jeho spodní části má připevněný vak, který má obsah až čtrnáct litrů.
– Běžná zahradní konev pojme litrů deset.
· Vak slouží jako klimatizace
– Je bez peří a dobře prokrvený, takže se ve vodě dobře ochladí.
· Vak je dočasná úschovna ulovených ryb.
– Pelikán rybu vyhodí do výšky, ta se logicky otočí hlavou dolů a do vaku spadne ve správné poloze.
Zajímavý je i způsob lovu ryb.Jelikož jich denně spořádá až dva kilogramy, musí se činit.
· Pokud je sám, volí rychlý pád z výšky, kterým rybu omráčí.
· Mohou lovit i ve dvojici a pokud se vyskytne třetí, přiberou ho.
· Nejefektivnějším je lov ve skupině – několik pelikánů vytvoří na hladině půlkruh a začnou bušit svými velkými křídly do vody. Tak zaženou ryby na mělčinu.
V minulosti provázel pelikána jeden mýtus.Tradovalo se, že svá mláďata krmí vlastní krví nebo dokonce masem, ze svých rozedraných prsou. Samozřejmě, že je to nesmysl.Svým mláďatům dopřává natrávenou potravu ze svého volete.
