Bez automobilu by to v dnešní době asi nebylo ono. Mnoho lidí by bez automobilů vůbec nemohlo žít. Nemohlo by bez auta existovat. Ani já ne. Protože já mám zaměstnání opravdu hodně daleko od svého bydliště. A vlastně když třeba je škaredé počasí a čekám na autobus, tak někdy třeba ani ten autobus nejede. Třeba v nějaké sněhové kalamitě zapadne a já se potom nedostanu do práce. Tohle se mi stalo už několikrát. Takže jsem ráda, že jsem si v pětatřiceti letech udělala ještě řidičské oprávnění. Já vím, že třeba takhle už je pozdě. Ale říká se, že lepší je pozdě než nikdy.
Já sama jsem si vždycky přála mít řidičské oprávnění už jako náctiletá, ale nějak jsem se potom k tomu nedokopala. Nějak jsem se k tomu vůbec nedostala. Možná mě také odradila ta cena, i když v dnešní době už je ta cena snad trojnásobná, než když jsem byla ještě mladá anebo plnoletá. Ale když mi bylo těch pětatřicet let, tak mě zase potěšilo, že jsem si řidičské oprávnění udělala úplně napoprvé. Mnoho lidí to třeba neudělá ani napodruhé, ani napotřetí. A já jsem tohle udělala napoprvé. Takže jsem zároveň byla také na sebe pyšná. A vy také máte řidičské oprávnění? Pokud ano, tak jak jste tohle udělali?
Také napoprvé anebo později. Samozřejmě že to není žádná ostuda, když to neuděláte napoprvé někomu se to prostě nepodaří, protože třeba někdo je ve stresu třeba by ty zkoušky udělal, kdyby nebyl u něho nějaký učitel anebo kdyby to nebyla takzvaně jako soutěž. Já jsem také vždycky měla opravdu deprese, když jsme ve škole psali různé písemky. A stresovala jsem se i při zkouškách v autoškole, ale řekla jsem si, že to jednoznačně musím udělat. Jinak se asi na to vykašlu, protože jsem takový člověk, který vůbec nemá žádnou trpělivost. Můj bratr udělal řidičské oprávnění už v plnoletosti a udělal to také napoprvé. A on říkal, že kdyby to neudělal napoprvé, že by se styděl sám za sebe, protože on už v té době prý uměl normálně jezdit. Jezdil takhle na černo s kamarádem, a to se samozřejmě nesmí.
