Nacistické Německo. Období, ve kterém někteří z nás žili. Jiní se o něm učili ve škole. Období, kdy pálení knih byla stejně běžná činnost jako praní prádla nebo chození do práce. Čtenář, který v té době žil se tak mohl buď smířit s krutou pravdou, anebo číst knížky tajně. Tak či onak, lidé by v té době udělali téměř cokoliv, aby si mohli přečíst oblíbenou knihu.
Na druhou stranu, my dnes máme knih víc než dost. Kamkoliv se podíváme, police knihkupectví se až prohýbají pod neskutečným množstvím zajímavých a neotřelých titulů. Oproti minulosti máme také výraznou výhodu v tom, že žádné téma není tabu. Sex. Násilí. Promiskuita. Stačí si jen vybrat a každý může být maximálně spokojen.
Přesto čtení pomalu zaniká. Když dáte puberťákovi na výběr mezi telefonem a knihou, málo který sáhne po klasice. Doba se mění. A s ní i vše okolo, včetně knih. Mnozí odborníci utěšují tím, že čtení přece nezaniká, jen se proměňuje. Transformuje se do elektronické a zvukové podoby. Má to ale za záruku, že budou lidé číst?
Vždyť dnes máme tolik způsobů, jak číst. Čtečky knih – jsou užitečný a velmi šikovný vynález. Jsem-li člověk, který má tři volné minuty mezi jednotlivými přestupy vlaku a hned je využije čtením, časem se tato věcička hodí. Nejenže Váš výtisk Anny Kareniny nemusí vážit půl tuny, ale spolu s ní můžete ve svém batůžku nosit stovky titulů jako nic.
Audioknihy – mít možnost si knihu poslechnout, je někdy vážně skvělé. Cesta je mnohdy dlouhá a únavná na to, abychom ji strávili shrbení nad knížkou a louskali jeden odstavec stále dokola.
Jenže faktem zůstává, že jakkoli je k nám doba shovívavá ohledně možností, jak číst, čte jen málokdo. Protože zatímco dřív se dětem před spaním četlo, dnes jim dáme do ruky telefon nebo je posadíme před televizi. Dřív se sedávalo v kavárnách a dlouze se diskutovalo nad českými i zahraničními pracemi různých spisovatelů. Dnes lidi sedí vedle sebe a jsou schopni si místo povídání psát zprávy na mobilech.
Říkejte si, co chcete. Pokud chceme, aby okolí četlo víc, musíme začít u sebe. Musíme mladším generacím ukázat, že čtení může být i legrace. Rodiče, čtěte svým dětem alespoň dvacet minut denně. Kamarádi, ukažte svým vrstevníkům knížky, o kterých víte, že je budou zajímat. Jakmile v nich vzbudíte zájem, ostatní už půjde úplně samo.
Lidé v nacistickém Německu sledovali své knihy hořet, protože byli zakázané. Nebuďme ti, kteří nechají shořet, protože o ně už nestojíme.